Tvorba nejen členů sboru

Parafráze Žalmu č. 9 od Ivy Blehové
Cosi mě nutí, v sobě mám pnutí pochválit Tvé činy pane. Chci křičet, zpívat, jméno Tvé vzývat, srdce mé radostí plane.

Ti, kdo mě štvali, upadli v dáli, o Tobě nemají zdání. Sebrals jim pýchu, všem jsou teď k smíchu, v blátivé louži se válí.

Ty ses mě zastal, když hůl na mě brali a neměli se mnou slitování, já jsem si zoufal a jen jsem doufal, že u Tebe budu mít dovolání.

To, co se stalo mě úplně vzalo, zíral jsem, jak ses měl k dílu, z prachu s mě zvedl, setřels mi slzy, k životu dals mi zas sílu.

Kdo druhým škodí, ten si přivodí na sebe jen Tvoje potrestání, octne se v pasti svých vlastních strastí a z toho není odvolání.

Ti však kdo vidí, že jsou jen lidi a na správnou cestu se rozhodli ptát, těch se nezříkáš a rád jim říkáš, kudy a jak se dál mají dát.

Nemusíš bát se a třást se strachy, pomoc je nablízku, když o ní víš. On se tě zastane, nebohý člověče, on se Tě zastane, když poprosíš.

Tak tedy zpívám, jméno Tvé vzývám, srdce mé radostí plane, o Tobě svědčím, vděčnost mě nutí, chválím Tvé jméno můj Pane.